Studentky porodní asistence si vybraly témata náročná, ale počáteční obavy vystřídalo nadšení, práce na teoretických podkladech a nakonec odvaha konfrontovat se přímo s představiteli svépomocných sdružení jako je např. sdružení Dlouhá cesta nebo Nedoklubko.

Nejprve proběhla beseda s maminkami ze sdružení Dlouhá cesta (www.dlouhacesta.cz, projekt Prázdná kolébka), což je sdružení rodičů, kterým zemřelo dítě během těhotenství, při nebo krátce po porodu. Představitelky v úvodu sdružení krátce představily, dotkly se svých vlastních příběhů a nechaly velký prostor diskusi. Studentky, které tuto problematiku ve skupině zpracovávaly, byly dobře teoreticky vybaveny, měly připravenou řadu otázek, které se vztahovaly ke zmíněným cílům projektu. Beseda byla (podle ohlasů studentek, vyučujících i maminek) velmi zajímavá a přínosná pro všechny zúčastněné a především narušila „tabu“, která se objevují v komunikaci kolem této bolestné ztráty. Hlavním zjištěním bylo, že rodiče mají silnou potřebu o této ztrátě mluvit a vnímají řadu problémů v péči o ně a v komunikaci se zdravotníky.

Další důležitou událostí byla beseda se zástupci sdružení Nedoklubko (www.nedoklubko.cz), které sdružuje rodiče nedonošených dětí. I zde zjistily studentky ještě řadu problémů, které rodiče vnímají při svém pobytu s nedonošeným dítětem v nemocnici. K tomuto projektu se připojily i studentky prvního ročníku oboru Porodní asistentka a pod vedením Mgr. Lenky Sosnovcové se zapojily do projektu „Mámy pro mámy“ a vlastnoručně vytvořily drobné dárky pro maminky, kterým se narodilo nedonošené miminko. Těch se rodí každým rokem v České republice téměř osm tisíc. Rodiče prožívají velmi psychicky náročné období plné pocitů beznaděje, selhání a strachu radovat se z narození dítěte. Dárky, které mají podpořit maminky v jejich náročné situaci a poskytnout jim kontakt na sdružení Nedoklubko, byly předány v rámci besedy.

Uveřejněno jako odborný článek.

Kašová L., Ratislavová K.: Psychosomatický doprovod při léčbě sterility v centrech asistované reprodukce. Odborný recenzovaný časopis: Zdravotnícke štúdie II/2009/č.2, Ružomberok,s.73-77. ISSN 1337-723X

odborny_clanek

Psychika ženy v časném šestinedělí

To, jak bude psychika ženy na zátěž v období šestinedělí reagovat, je multifaktoriálně podmíněno. Za hlavní faktory, které psychiku ženy v raném období šestinedělí ovlivní, můžeme považovat: náhlé hormonální změny po porodu (pokles hladiny progesteronu a estrogenu, sekrece prolaktinu, oxytocinu), průběh porodu, fyzické změny po porodu (pokles hmotnosti, zavinování dělohy, nástup laktace, změny tělesného schématu, změny fyziologických funkcí), novou sociální roli matky, změnu životního stylu (únava, vyčerpání, nedostatek spánku, neustálá pohotovost a péče o dítě), osobnostní vlastnosti a zkušenosti s péčí o dítě a v neposlední řadě vliv sociální opory (partnera, zdravotnického personálu).

Žena několik hodin po porodu i přes všechno vyčerpání často nemůže usnout, v představách se znovu a znovu odehrává celý porod, žena porovnává prožitek náročné situace se sebepojetím. Psychika se dále vyrovnává s přijetím novorozence jako samostatné bytosti, existující nezávisle na matčině těle. V prvních dnech po porodu upevňuje matka svůj citový vztah k novorozenci během péče o něj, během kojení, začíná být plně v zajetí myšlenek na dítě. Narůstá pocit odpovědnosti za dítě, za jeho zdraví, výchovu. Matka je ve stálé pohotovosti a spolu s nedostatkem spánku se stupňuje únava a fyzická vyčerpanost.

Než si na tuto trvalou zátěž nedělka zvykne a než si ověří, že je schopna se o dítě postarat, může prožívat stavy nedostačivosti a neschopnosti.

Interakce matky s novorozencem na oddělení šestinedělí, kojení

Porodní asistentka by si měla uvědomit, že je pro ženu důležitým modelem v péči o dítě, podává jí důležité informace a měla by umožnit co nejlepší podmínky pro vazbu matky a dítěte jak těsně po porodu, tak na oddělení šestinedělí. „Příroda vybavila člověka úžasnými schopnostmi: rodičům dala ohromující intuitivní kompetence a dítěti výjimečné kapacity pro preverbální komunikaci. Toto vybavení si žádá zvláštní pozornosti a ochrany ze stran všech odborníků, kteří pracují s kojenci a rodiči v rámci primární prevence, v poradenství pro rodiče a děti i v léčebných zařízeních.“(9)

Časný poporodní kontakt matky a dítěte „skin-to-skin“ a následné přiložení novorozence k prsu matky (novorozenec je běžně připraven během půl hodiny až hodiny po narození) se dává do souvislosti s menšími problémy s kojením. V dnešní době je již běžný celodenní režim rooning-in v porodnicích. Tento režim má pozitivní vliv na laktaci a na časnou interakci, utváření vzájemného citového pouta matky a novorozence. (Sobotková D., Šembera Z., 2003) Právě v prvních dnech po porodu je potřebné reagovat na signály potřeb dítěte nepřerušovaně a v souladu s jeho nepravidelným biorytmem. Konzistentní a synchronizované chování matky vyvolává v novorozenci prvotní pocity bezpečí, důvěry, satisfakce. Dle Eriksonovy teorie psychosociálního vývoje jsou to pocity potřebné k vytvoření pocitu důvěry ve svět, pozitivnímu nastavení osobnosti a k nacházení postupného smyslu v interakci pomocí jednoduchých forem učení. Na oddělení šestinedělí mohou matky využívat metody klokánkování (přikládání novorozence na své tělo), jemných doteků, masáží, které u dítěte stimulují senzomotorický vývoj a zároveň je uklidní. U matky posílí rodičovské kompetence a sebedůvěru.

Hlavní překážkou kojení je dle výzkumů (5) nepřesná a nedůsledná instruktáž matek ze strany porodní asistentky (zdravotnického personálu). Matky se dovednosti kojení učí zřejmě pozorováním a pomocí zkušených žen. V rozvojových zemích mají mladé ženy větší příležitost k učení nápodobou, protože je kojení v těchto kulturách důležitou sociální událostí. V západních společnostech je kojení vlastního dítěte často první zkušeností mladé matky. Tím vzniká větší potřeba podat přesné informace a pomoc ženě s přiložením dítěte k prsu.

Při kojení by měla být maminka v klidu. Doporučuje se u rozrušených žen před kojením i krátké relaxační cvičení, tichá uklidňující hudba. Novorozenec je velmi citlivý na náladu své matky a je tedy zásadní, aby ona byla v psychické pohodě.

Poporodní blues

Co silně ovlivňuje psychiku matky v prvních dnech po porodu, je náhlá změna hladiny hormonů. V první poporodní den se někdy pozoruje vzestup radostné nálady (vše dobře dopadlo, dítě je zdravé). Jde však o přechodné období, které je většinou vystřídáno obavami, emocionální labilitou a úzkostí. Přechodná subdepresivní epizoda, vznikající třetí až šestý den po porodu, se nazývá poporodní blues (baby blues, poporodní dysforie).

Vyskytuje se u 50-70% žen po porodu.(11) Někteří autoři dokonce předpokládají, že zbylá procenta prožijí manickou formu tohoto stavu.(7)

Poporodní blues se nepovažuje za patologickou změnu v psychice ženy, ale přirozenou adaptační reakci organismu ženy po porodu, která se objevuje ve všech kulturách. Projevuje se labilitou nálady, podrážděností, úzkostností, plačtivostí, zmateností, únavou, neklidem, pocity nejistoty a osamělosti, sníženou sebeúctou. Někdy se stavy euforie střídají s pláčem. Poporodní blues rychle odeznívá, většinou mizí do 10. dne po porodu.(3) Příznaky trvající déle než 14 dnů mohou znamenat riziko rozvoje vážnější poporodní deprese.

V zásadě jsou poporodní změny nálad neškodné a spontánně odeznívají, nevyžadují terapii. Postačí poučení porodní asistentkou, nejlépe již v předporodním kurzu, kde je přítomen i partner těhotné. Citlivé a empatické zacházení s pacientkou na oddělení šestinedělí je samozřejmostí, také podpora ženy při získávání zkušeností v péči o dítě a poskytnutí emoční opory. Žena by měla být vždy poučena o tom, že pokud potíže neodezní do 14 dnů po porodu, je vhodné vyhledat pomoc odborníka (psychiatr, psycholog, psychoterapeut), který by posoudil závažnost poruchy, protože z potíží se může vyvinout dlouhodobější depresivní stav.

Poporodní psychóza

Poporodní období je v životě ženy časem zvýšeného rizika vzniku psychického onemocnění. V raném šestinedělí se můžeme setkat i s velmi závažnou psychickou poruchou, poporodní psychózou.  Vzniká zpravidla v prvním týdnu po porodu (až 15 dnech) a vyskytuje se u 0,1 – 0,2% nedělek.(12) Čech (2) uvádí, že první dva dny po porodu se psychózy prakticky neobjevují, vzestup začíná 3.až 4.den.

Pokud dojde k rozvoji psychotické reakce, jde často o projevy akutní s bouřlivým průběhem (manie, schizofrenie, schizoafektivní psychóza atd.). Porodní asistentka může zachytit atypické projevy euforie u ženy, psychické nadnesenosti, rozdávavosti, snížené potřeby spánku, podivného chování (žena chodí po oddělení odhalená, je dezorientovaná, agitovaná). Nebo naopak se cítí nedělka bezmocná, není schopna o dítě pečovat, je plačtivá, opakovaně se dotazuje na drobné zdravotní problémy, je paranoidní. Obzvlášť nebezpečné jsou sluchové halucinace (imperativní hlasy) a bludy, které se většinou vztahují k porodu a k dítěti. Je zde možnost, že matka poškodí sebe (chce projít zdí, může spáchat i sebevraždu)  nebo ublíží dítěti (může být přesvědčená, že dítě není její, je podstrčeno ďáblem a ona jej musí usmrtit, aby zachránila svět).(11)

Poporodní psychóza je podmíněna multifaktoriálně, kde velkou roli hraje náchylnost k psychotickému onemocnění (vulnerabilita) a spouštěcím faktorem se stává somatické, psychické a hormonální zatížení porodem. Pacientky s psychotickým onemocněním v anamnéze mají vysoké riziko recidivy v poporodním období (mezi 25 a 75%). (11) Terapie probíhá stejně jako u jiných psychotických onemocnění, zástava laktace je nutná jen, pokud léky přestupují do mateřského mléka a hrozí intoxikace kojence psychofarmaky. U rizikových typů žen je možné profylaktické podávání psychofarmak po porodu, zástava laktace ale není nutná (naopak ji ženy vnímají negativně). (3) Rozhodně by byla potřebná psychosociální podpora celé rodiny.

Úloha porodní asistentky v péči o psychiku ženy v časném poporodním období

Úloha porodní asistentky na oddělení šestinedělí je nezastupitelná. Kromě toho, že porodní asistentka poskytuje ženě informace o průběhu šestinedělí již během těhotenství, bývá také porodní asistentka prvním odborníkem, se kterým se žena po porodu setkává po převozu na oddělení z porodního sálu. Je potřeba budovat důvěryplný vztah s nedělkou již od prvního kontaktu pomocí podpůrné a otevřené komunikace. Porodní asistentka radí nedělce při řadě jejích potíží, edukuje o kojení, podporuje její mateřské kompetence, je oporou ženě při „emočních turbulencích“, které souvisí s obdobím plným změn, vede ji postupně k samostatné péči o novorozence, povzbuzuje v nové mateřské roli. Sleduje také všechny patologické psychické projevy ženy, na které upozorní lékaře. Žena by měla odcházet domů s novorozencem dobře připravená s možností kdykoliv se obrátit na porodní asistentku v primární nebo sekundární péči, gynekologa či laktačního poradce.

 Uveřejněno jako článek v odborném časopise:  Moderní babictví 15/2008 Psychologie časného poporodního období, str.27 – 31. ISSN 1214-5572

Literatura:

1. Baštecký J., Šavlík J., Šimek J.: Psychosomatická medicína, Grada, Praha 1993.

2. Čech E., Hájek Z., Maršál K., Srp B. a kol.: Porodnictví, Grada, Praha 1999.

3. Čepický P.: Psychosomatické aspekty gynekologie a porodnictví, Moderní gynekologie a porodnictví 8, 1999, č.3.

4. Chvála V.: Psychosomatická gynekologie a sexuologie, časopis Psych&Som č.2, ročník IV/2006.

5. Kolektiv autorů: Strategické dokumenty (3) Praktické příručky pro porodní asistentky, Edice Bezpečné mateřství, Ministerstvo zdravotnictví ČR, Praha 2002.
6. Langmeier J., Krejčířová D.: Vývojová psychologie, Grada, Praha 1998.

7. Líbalová Z.: Funkční poruchy v gynekologii a porodnictví (in Chromý K., Honzák R. a kol.: Somatizace a funkční poruchy)s.159-181, Grada Praha 2005.

8. Neuhaus W.:Psychosomatik in Gynäkologie und Geburtshilfe, Stuttgart: Enke im Thieme-Verl., 2000.

9. Papoušek M., Dittrichová J., Paul K.a kol.: Chování dítěte raného věku a rodičovská péče, Grada, Praha 2004,s.100.

10. Praško J.: Psychoterapie poporodních depresí, Psychiatrie 2002; 6 (Suppl.2):39-44.

11. Rohde A., Dorn A.: Gynäkologische Psychosomatik und Gynäkopsychiatrie,Schattauer GmbH, Stuttgart, Germany, 2007.

12. Sobotková D., Štembera Z.: Psychologické aspekty v perinatální medicíně v letech 1980- 2000: III.poporodní období, Čes.Gynek.68,2003, č.6,s.385-389.

Proměny partnerského vztahu, podpora partnera a rodiny

Při prvním těhotenství probíhá velká proměna vztahu mezi partnery. Vztah, který byl do té doby pouze spojením získaným, se stává vztahem vrozeným skrze společné dítě. Rodičovství nejde ze své podstaty zrušit. Získané vztahy lze ztratit nebo najít nové, ale vrozený vztah lze jen hůře nebo lépe naplnit. Příchod dítěte mění organizaci rodinných povinností a ovlivňuje významně i psychologickou strukturu celé rodiny. Někteří muži nesou s pocitem křivdy, že se jim partnerka nevěnuje tolik jako dříve, stýská se jim po manželčiných něžnostech, někdy mají dokonce pocit, že jsou doma cizinci. Otcem se muž nestává jen narozením dítěte, jedná se o proces dlouhodobý, který začíná dlouho před porodem a pokračuje mnoho let po něm. Intuitivní rodičovské schopnosti umožňují i mužům plně se zapojit do péče o dítě a být tak partnerce oporou.

Kvalita partnerství a emocionální opory v rodině je důležitým faktorem, ovlivňujícím psychický stav ženy. Depresivní nedělky pociťují často nedostatek podpory od rodičů, příbuzných a přátel, ale nejvíce jim záleží na podpoře partnera. Partnerský vztah prochází často první zatěžkávací zkouškou. V naší moderní kultuře je partner brán jako nejdůležitější pomocník ženy v rodině. To na něj klade velké nároky, jeho psychika reaguje jinak než psychika ženy po porodu. Mladí rodiče jsou často separováni od původních rodin nebo je pomoc rodičů někdy okolím znevažována. Ve většině původních kultur, kde jsou zachovány rituály vztahující se k ochraně nedělky a novorozence, je incidence emočních komplikací v poporodním období minimální. Žena s dítětem je běžně 40 (až 100) dní chráněna před nároky zevního prostředí, příbuzné ženy přicházejí po porodu s radami i praktickou pomocí, někde pomáhají sousedky nebo celá vesnice. Žena je rituálem potvrzena ve své nové roli.

Sexualita v šestinedělí

V šestinedělí se proměňuje také sexualita páru jako celku, vstupuje nový fenomén v podobě rodičovství a dítěte. Pohlavní život může být obnoven podle doporučení odborníků, když se žena cítí připravena, obvykle za čtyři až šest týdnů po porodu (pokud není šestinedělí komplikováno infekcí nebo špatným hojením poranění). Pokud ženě přináší pohlavní styk nepříjemné pocity, ale touha po sexu je zachována, může se pár oddávat jiným formám milování nebo se jen těšit z intimních chvil a z toho, že jsou spolu.

Častěji se v šestinedělí a po něm vyskytuje snížený zájem o sex. Žena je unavená, svoji energii věnuje především péči o dítě. Partner by měl přání ženy respektovat a mít porozumění s vědomím, že potíže jsou obvykle přechodné. Lidská sexuální reakce je v porovnání s jinými živočichy velmi zranitelná, není pouze záležitostí těla, ale i psychiky. Někdy necítí sexuální motivaci oba partneři a období je různě dlouhé. Dle výzkumů do osmi týdnů po porodu obnovilo sexuální život 71% žen a do deseti týdnů 90% žen, které měly partnera.(4)

Do kontroly ženy po šestinedělí by měla porodní asistentka zahrnout i dotaz na sexuální život ženy, zda byl již obnoven a zda je uspokojivý. Může ženu upozornit na to, že v období po porodu se objevují častěji problémy v sexuální oblasti a že pokud se potřeba sexu znovu neobjeví a její nepřítomnost začne působit v páru napětí, je nejlepší vyhledat odbornou pomoc. Při dlouhodobých problémech v sexuální oblasti vzniká totiž vhodná půda pro nejrůznější gynekologické symptomy, které mohou pomáhat regulovat nerovnoměrnou touhu muže a ženy.(3)

Psychika ženy v pozdním šestinedělí

V pozdním poporodním období velmi záleží na osobnosti ženy, na zkušenostech s péčí o dítě, na kvalitě rodinné podpory, na samotném dítěti, jak bude žena toto období prožívat. Takové rysy osobnosti jako je perfekcionismus, vysoká potřeba kontroly , vysoké nároky na sebe, mohou přispět k počátku psychické nestability a potížím v šestinedělí. Stejně tak špatná kvalita partnerského vztahu, těžká socioekonomická situace, současně se vyskytující jiné těžké životní situace jsou rizikovými faktory. Příčinou neuspokojení z péče o dítě a narůstající nejistoty v mateřské roli může být i neklidné dítě, jehož signály matka obtížně vyhodnocuje, jsou pro ni nesrozumitelné a její reakce nepřináší dítěti útěchu. Rozvíjí se pak bludný kruh, pro který je charakteristická negativní reciprocita a narůstající chyby v interakci matka – dítě. Mezi rizikové faktory ovlivňující psychiku ženy v šestinedělí patří také somatické potíže  (zotavování se po těžkém porodu, anémie, poruchy funkce štítné žlázy, infekční onemocnění), ale především je největším rizikem dispozice k psychickému onemocnění v anamnéze osobní či rodinné(11)

Poporodní deprese

Depresivní symptomy se po porodu objevují plíživě, proto jsou i obtížně rozpoznatelné a oddělitelné od běžných potíží žen v šestinedělí (únava, poruchy spánku, ztráta váhy, sexuální nezájem). Déletrvající zhoršení nálady (různého stupně a délky  trvání) postihuje 10 – 15%žen v poporodním období.(10)

Poporodní deprese se může objevit kdykoliv během prvních šesti měsíců (někteří autoři uvádějí až jeden rok) po porodu. První rizikové období je po příchodu ženy s dítětem z porodnice domů. Žena je zatížena péčí o dítě, prací v domácnosti, chybí bezprostřední možnost konzultovat péči o dítě s odborníkem. Další období je 2-3 týdny po příchodu domů, kdy klesá pomoc a podpora rodiny, život se vrací do normálních kolejí. Praško (10) uvádí výskyt obvykle za 6 – 12 týdnů po porodu.

Pro diagnózu poporodní deprese se nedoporučují běžné testy na depresivitu, protože v nich šestinedělky dosahují často patologických hodnot. Ve světě se v gynekologických praxích doporučuje využívat screeningové instrumenty jako je EPDS (Edinburghská škála postnatální deprese) a v případě pozitivního výsledku zajistit další následnou diagnostiku. V ideálním případě by mělo být screeningové vyšetření použito při první kontrole ženy po šestinedělí. Lékař by měl brát riziko rozvoje poporodní deprese vážně a nabídnout kvalifikovanou pomoc, tak zabránit chronicitě potíží.

Mezi příznaky poporodní deprese patří kromě depresivní sklíčenosti a pláče, pocity insuficience, nerozhodnost, úzkost, strach ze samoty, bezmoc, beznaděj, ztráta zájmu a potěšení, katastrofické obavy z budoucnosti, doprovodné funkční poruchy trávicího traktu, poruchy spánku, chuti k jídlu, koncentrace a další tělesné symptomy.

Rohde a Dorn (11) rozlišují tři základní typy postnatální deprese, které se odlišují svými symptomy a vyžadují odlišné strategie léčebného přístupu:

Insuficietní typ je v praxi nejčastější. Projevuje se především pocity nedostačivosti , pocitem „jsem špatná matka“. Symptomy se rozvíjí často ze zcela normálního pocitu nejistoty, zesilují a rozšiřují se, až se dostanou do samotného sebepojetí ženy. Vyskytují se pocity neschopnosti milovat své dítě, ambivalence až hostilita k dítěti. Výsledek takových myšlenek může vést až ke sebevražedným úmyslům. Sebevražedné tendence je potřeba brát v úvahu v souvislosti s dalšími projevy. Spektrum vede od základních pocitů únavy ze života po reálné sebevražedné představy.

Tento typ postpartální deprese vede často stále hlouběji po depresivní spirále s přibývajícím zoufalstvím, beznadějí a vede bez ošetření k chronicitě. Nutná je antidepresivní medikace, která je většinou také dobře účinná. Jestliže je podezření na sebevražedné tendence u ženy, patří do rukou psychiatra. Takovému vývoji událostí se ale dá zabránit většinou včasnou intervencí, léčbou antidepresivy a léčba pak může probíhat ambulantní formou.

Nutkavý typ. Hlavním příznakem této formy poporodní deprese jsou nutkavé myšlenky (vyskytují se asi u 25% postpartálních depresivních poruch). Myšlenky s nepříjemným obsahem (nějak dítěti ublížit) se vnucují proti vůli ženy a nahánějí matce často strach, vyvolávají pocity viny a studu. Pro ženu je obtížné o svých myšlenkách mluvit a pro porodní asistentku nebo lékaře není lehké se o nich dozvědět. Rohde (11) doporučuje otázku typu: „Mluvila jsem s řadou maminek, u kterých se v podobné situaci objevovaly myšlenky, že nějak svému dítěti ublíží. Stalo se vám někdy něco podobného?“ Tím matce sdělujeme, že není jedinou ženou, kterou něco takového napadlo, snižujeme pocity viny a studu a již samo toto sdělení může být úlevné. Zásadně se však neptáme na konkrétní obsahy ani podobné myšlenky nepodsouváme. Diferenciálně diagnosticky musí lékař posoudit, zda se nejedná o akustické halucinace s imperativním obsahem ( u psychózy). V případě nutkavých myšlenek může ženu uklidnit, že nevedou k činům. Již tyto informace o nutkavých myšlenkách a odlehčení týkající se ohrožení dítěte účinkují terapeuticky.

Panický typ. Panický záchvat se projevuje intenzivním pocitem úzkosti až hrůzy, vzniká náhle a je doprovázen vegetativními symptomy (napětím ve svalech, zrychleným dechem, roztřeseností, bušením srdce, pocením apod.) Spíše zřídka se vyskytuje typ postpartální deprese, která má jako centrální příznak častou a výraznou ataku paniky. Tato forma je ale velmi zatěžující pro ženu i jejího partnera. Během záchvatu může mít žena strach z omdlení, ze smrti, ze ztráty sebeovládání nebo ze zešílení. Panika může vést k vyhýbavému nebo zabezpečovacímu chování (neustálá přítomnost druhé osoby apod.).

Terapie poporodních depresí

Poporodní deprese vyžaduje terapii. Mírnější až středně těžké formy deprese se léčí psychoterapeuticky. U závažnějších stavů je někdy potřeba podávat antidepresiva v kombinaci s intenzivní psychoterapií. Příznaky poporodní deprese ustupují většinou za 3 až 14 měsíců.(2)

Práce zahraničních psychologů ukazují, že deprese matky může negativně ovlivnit utváření vztahu k dítěti, tím může dojít k narušení emočního a kognitivního vývoje nejmenších dětí.(12) Je proto důležité v práci porodní asistentky osvětou podpořit preventivní podpůrné chování rodiny mladé maminky a také včas ženy s poporodní depresí rozpoznat a doporučit jim odbornou pomoc dříve než se potíže stanou chronickými a naruší vývoj dítěte.

Uveřejněno jako článek v odborném časopise: Moderní babictví 16/2008 Psychologie pozdního šestinedělí, str.26-30. ISSN 1214-5572

Literatura:

1. Baštecký J., Šavlík J., Šimek J.: Psychosomatická medicína, Grada, Praha 1993. Čech E., Hájek Z., Maršál K., Srp B. a kol.: Porodnictví, Grada Praha 1999.
2. Čepický P.: Psychosomatické aspekty gynekologie a porodnictví, Moderní gynekologie a porodnictví 8, 1999, č.3.
3. Chvála V.: Psychosomatická gynekologie a sexuologie, časopis Psych&Som č.2, ročník IV/2006.
4. Kolektiv autorů: Strategické dokumenty (3) Praktické příručky pro porodní asistentky, Edice Bezpečné mateřství, Ministerstvo zdravotnictví ČR, Praha 2002.
5. Langmeier J., Krejčířová D.: Vývojová psychologie, Grada, Praha 1998, ISBN 80-7169-195-X
6. Líbalová Z.: Funkční poruchy v gynekologii a porodnictví (in Chromý K., Honzák R. a kol.: Somatizace a funkční poruchy)s.159-181, Grada Praha 2005. ISBN 80-247-1473-6
7. Murkoffová H., Eisenbergová A., Hathawayová S.: Co čekat v radostném očekávání, Slovart, Praha 2004.
8. Neuhaus W.:Psychosomatik in Gynäkologie und Geburtshilfe, Stuttgart: Enke im Thieme-Verl., 2000.
9. Papoušek M., Dittrichová J., Paul K.a kol.: Chování dítěte raného věku a rodičovská péče, Grada, Praha 2004.

10.  Praško J.: Psychoterapie poporodních depresí, Psychiatrie 2002; 6 (Suppl.2):39-44.

11.  Rohde A., Dorn A.: Gynäkologische Psychosomatik und Gynäkopsychiatrie,Schattauer GmbH, Stuttgart, Germany, 2007.

12.  Sobotková D., Štembera Z.: Psychologické aspekty v perinatální medicíně v letech 1980- 2000: III.poporodní období, Čes.Gynek.68,2003, č.6,s.385-389.

13.  Tomagová M., Hrubá S.: Úloha sestry v detekci symptomů duševních poruch v souvislosti s porodem a mateřstvím; časopis Sestra 4/2001, str.42

e-mailem: trying@email.cz

1. Psychika ženy

1.1 Pohlaví biologické, psychické a sociální

1.2 Stereotypy pohlavních rolí

1.3 Vývoj k ženství a mužství

1.4 Využití teorií v práci porodní asistentky

2. Psychika ženy v závislosti na reprodukčním cyklu

2.1    Menstruace

2.2    Těhotenství a porod

2.3  Klimakterium

3. Sexualita ženy

Psychologie těhotenství

1.     Pojetí psychologie těhotenství

1.1 Psychoanalýza

1.2 Prenatální psychologie

1.3 Psychologie těhotenství

1.4 Sexualita v těhotenství

2.     Nepříznivé psychologické faktory ovlivňující těhotenství a plod

2.1  Věk ženy pod 20 let

2.2 Věk ženy nad 35 let

2.3 Zážitky neúspěchu z předchozího těhotenství

2.4 Ženy v těžké sociální nebo ekonomické situaci

2.5 Nechtěné otěhotnění

2.6 Ženy užívající drogy

2.7 Ženy s komplikacemi v těhotenství

3.     Psychologické aspekty interrupce a potratu

3.1 Psychologická problematika interrupce

3.2 Interrupce z genetických důvodů

3.3 Potrat

4.     Psychosomatická onemocnění v těhotenství

5.     Strach a úzkost v těhotenství

6.     Některé psychopatologie a těhotenství

7.     Rodina, sociální opora ženy v těhotenství

7.1 Partner těhotné ženy

7.2 Rodina

7.3 Terapeutický vztah  těhotné s porodní asistentkou

8.     Psychoprofylaxe

8.1 Historie přípravy k porodu

8.2 Psychoprofylaxe na českém území

8.3 Současné pojetí psychoprofylaxe

Psychologické aspekty porodu

1.      Psychologie porodu

1.1    Porod jako náročná životní situace

1.2    Chování rodičky

1.3    Emoční krize při porodu

1.4    Psychologický přístup k rodící ženě

1.5    Porod a novorozené dítě

2.      Bolest a její tlumení psychologickými prostředky

2.1    Úvod do teorie bolesti

2.2    Porodní bolesti

2.3    Psychosociální faktory ovlivňující bolest při porodu

2.4    Psychologické metody tlumení bolesti

3.      Psychosomatické aspekty porodu

4.      Podpora rodičky při porodu (partner, dula)

4.1    Partner (otec) u porodu

4.2    Jiná osoba přítomná při porodu

4.3    Dula

5.      Psychologie specifických porodnických situací

5.1    Předčasný porod

5.2    Narození dítěte s vrozenou vývojovou vadou

5.3    Porod mrtvého plodu

Psychologie poporodního období

1.     Psychologie šestinedělí

1.1    Psychika ženy v období šestinedělí

1.2    Kojení

1.3    Sexualita v šestinedělí

1.4    Sociální opora ženy v šestinedělí

2.     Psychologie vztahu matka-dítě

2.1    Rooming in

2.2    Rodičovské chování

2.3    Poruchy časné interakce a mateřských afektů

3.     Psychosomatika v šestinedělí

4.     Psychické poruchy po porodu

4.1    Poporodní deprese

4.2    Poporodní psychóza

5.     Žena na mateřské dovolené

viz přednáška:otec_v_tehotenstvi_ii

Karsten H.: Ženy – muži, Portál, Praha 2006

Poněšický J.: Fenomén mužství a ženství, Triton, Praha 2003

Rodriguez R.G.: What´s Your Pregnant Man Thinking?, Authorhouse, 2005

Skočovský K.: O těhotenství tatínků,časopis  Psychologie dnes ,č.12, 10.ročník, 2004, str.22

Trapková L., Chvála V.: Rodinná terapie psychosomatických poruch, Portál, Praha 2004.

Fafejta M.: Úvod do sociologie pohlaví a sexuality, Jan Piszkiewicz, 2004.

Linton B.: Těhotní otcové, dostupné na: <http://www.fathersforum.com/pregnant.html>

Konferenci 25.10.2008 pořádá  Sdružení porodních asistentek plzeňského kraje-SPAPK ve spolupráci s GPK FN Plzeň a LF UK v Plzni. Přednáška Psychosomatika v gynekologii a seznam zdrojů k dispozici zde.

Přednáška Psychosomatika v gynekologii:psychosomatika_v_gynekologii_ii1

Literatura k tématu:

·        Baštecká B. a kol: Klinická psychologie v praxi, Portál, Praha 2003

·        Baštecký, J., Šavlík, J., Šimek, J.: Psychosomatická medicína. Praha: Grada, Avicenum, 1993.

·        Čepický P.: Psychologie ženy, Učební text pro střední zdravotnické školy, obor porodní asistentka. Praha, vlastním nákladem 1992.

·        Danzer, G.: Psychosomatika. Zdraví pro tělo i duši. Praha: Portál.2001

·        Chromý K., Honzák R. a kol.: Somatizace a funkční poruchy, Grada Praha 2005

·        Křivohlavý J.: Psychologie zdraví, Portál, Praha 2001

·        Křivohlavý J.: Psychologie nemoci, Grada, Praha 2002

·        Morschitzky H., Sator S.: Když duše mluví řečí těla, Portál, Praha 2006

·        Neuhaus W.: Psychosomatik in Gynekologie und Geburtshilfe, Stuttgart 2000

·        Poněšický J.: Psychosomatika, Triton, Praha 2002

·        Poněšický, J.: Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie. Praha: Triton1999

·        Rohde A., Dorn A.: Gynäkologische Psychosomatik und Gynäkopsychiatrie, Schattauer, Stuttgart 2007

·        Růžička J.: Psychosomatický přístup k člověku, Triton, Praha 2006

·        Tress W., Krusse J., Ott J.: Základní psychosomatická péče, Portál Praha 2007

·        Trapková L., Chvála V.: Rodinná terapie psychosomatických poruch, Portál, Praha 2004

·        Trapková L., Chvála V.: Rodinná terapie a teorie jin-jangu, Portál, Praha 2008

·        Vágnerová M.: Psychopatologie pro pomáhající profese, Portál Praha 2004

·        Vymětal : Lékařská psychologie, Portál, Praha 2003

 Internetové zdroje:

·        Internetový časopis Psych@Som, dostupné na: http://www.lirtaps.cz/psychosom.htm

http://www.psychosomatik.uni-goettingen.de/download/Vorlesung%20Gyn%E4kologische%20Psychosomatik.pdf

http://www.psychosomatik.uni-goettingen.de/lehre_skripte.htm#gesamtskript

Debra Pascali Bonaro je iniciátorkou Mezinárodní iniciativy za porodní péči pro matku a dítě (IMBCI).  Tuto iniciativu vyhlásila IMBCO- mezinárodní nezisková organizace, jejímž cílem je prosazovat porodní péči příznivou pro matku a dítě.

Poskytovatel optimální porodní péče o matku a dítě uplatňuje podle IMBCI tyto kroky:

1. jedná s každou ženou s úctou a respektem
2. zná a běžně využívá odborné poznatky a dovednosti, které podporují a optimalizují fyziologii těhotenství, porodu, kojení a šestinedělí
3. informuje matku o přínosech nepřetržité podpory po celou dobu porodu a umožňuje jí podporu poskytovanou osobami dle jejího výběru
4. nabízí rodičce nefarmakologické způsoby úlevy a tišení bolesti, objasňuje jí jejich přínos pro usnadnění normálního porodu
5. uplatňuje vědecky podložené postupy, které jsou prokazatelně přínosné
6. vyhýbá se potencionálně škodlivým postupům a praktikám
7. zavádí opatření, která přispívají k dobré zdravotní pohodě a předcházejí onemocněním a ohrožujícím situacím
8. zajišťuje přístup vědecky podložené pohotovostní léčbě
9. zajišťuje spektrum možností návazné zdravotní péče o matku a dítě
10. snaží se naplňovat 10 bodů iniciativy pro podporu úspěšného kojení.

V globálním kontextu se zabývá problémy v péči o matku a dítě jak v rozvojových, tak i rozvinutých zemích. Výzvou do 21.století je zlepšit přístup ke službám zdravotnických odborníků a ke vhodné porodní péči tam, kde se jí nedostává, a zároveň omezit nadužívání medicínských intervencí, zlepšit porozumění přirozenému porodu a kojení. Zásadní důraz klade na kvalitu porodního prožitku rodičky, neoddělování matky a dítěte, kteří tvoří v raném období vzájemně spjatou dyádu, a konečně důraz na individuální potřeby a jedinečnost každé ženy.

Ženy mají díky těhotenství a porodu k dispozici velký přirozený rituál. Ten může bez ohledu na vědomé či nevědomé prožívání zajistit v ženské sféře dospívání, podpořit ženství a mateřství, posílit sebevědomí. Respekt k přirozenému porodu, jedinečnosti jeho prožitku a možnosti pečujících osob podpořit vznik pozitivního a posilujícího zážitku rodičky a její rodiny přináší film, který paní Debra Pascali Bonaro natočila se svým týmem a s ženami, které se chtěly podělit o své prožitky z porodu.

Film Orgasmic Birth zobrazuje pomocí skutečných příběhů rodících žen znovu nalezený rozměr porodu jako spirituálního, sociálního a sexuálního zážitku. Důležitá je motivace, vnitřní nastavení a předporodní příprava těhotných žen a jejich rodin, úprava prostředí a důvěra v přirozený fyziologický proces porodu. Porodní asistentky v tomto procesu hrají rozhodující úlohu – posuzují rizika, posilují sebevědomí těhotné a její rodiny, budují důvěryplný vztah, vedou předporodní přípravu, provádí dohled nad průběhem porodu, spolupracují s dalšími odborníky (porodníkem, dulou), respektují fyziologické porodnické mechanismy, podporují bonding mezi matkou-dítětem-nejbližším sociálním okolím.

Film je doprovázen komentářem odborníků z různých profesí: porodník, pediatr, psycholog, porodní asistentka, dula, sociolog…a tím vytváří komplexní pohled, přináší nejnovější vědecké poznatky o vlivu porodu na plod, ženu, jejího partnera a celý rodinný systém.

Film Orgasmic Birth silně posiluje víru v přirozenou ženskou sílu, ve schopnost ženy přivést na svět dítě v intimním, nerušeném prostředí, mezi svými blízkými a se silným spirituálním intimním prožitkem. Posiluje silně sebevědomí žen i senzitivitu mužů ke své partnerce, k dítěti.

 Je úžasné jaké emoce rozpoutal film i u nás. Každý si z něj odnáší to, co potvrzuje jeho teorie, jeho názor.

Porodní asistentky, usilující o vedení porodů v domácnosti, a ženy z Hnutí za aktivní mateřství v něm nacházejí domácí prostředí jako jediné umožňující prožitek intimity a sexuality porodu.

Duly odchází z promítání filmu posílené, mohou mít pocit, že jedině ony mohou ženu plně emočně při porodu podpořit.

Řada lékařů-porodníků vidí pod rouškou intimity a sexuality porodního prožitku hysterii, poblouznění několika málo žen. Jakoby měli strach ze spontaneity ženských projevů. Čeho se ale obávají více- že stoupne počet porodů v domácnostech, které jsou zatím v České republice velkým rizikem pro ženu i novorozence.

Já jsem si z filmu odnesla příjemný dojem, že existují ženy, které jsou schopny porod prožít spirituálně, sexuálně (některé dokonce až s prožitkem orgasmu) s posilujícím efektem na jejich sebevědomí. I když věřím, že žena nemusí prožívat porod zrovna tímto způsobem, aby z něj vyšla posílená, jde o jednu z možných cest. Jako motivace k přirozenému porodu, porodu bez zbytečných medicínských zásahů (a s těmi se skutečně v našich porodnicích stále ještě setkáváme), v intimním prostředí se svými blízkými je film dle mého názoru vhodný. Nemyslím, že by ženy měly v našich podmínkách rodit doma, ale v nemocnicích (alternativou mohou být porodní domy), kde pod dohledem porodní asistentky bude zajištěn bezpečný a přesto intimní průběh porodu. Prostředí je již v mnoha porodnicích vhodně uzpůsobené. 

V dnešní době jsou vzdělávány porodní asistentky na vysokých školách, jsou vychovávány jako odbornice na fyziologii porodu, odbornice na správnou výživu během těhotenství, životní styl v období těhotenství, přípravu ženy k porodu, na nefarmakologické tišení bolesti, odbornice na kojení a fyziologické změny po porodu, schopné poradit ženě s péčí o dítě atd. Měly by být skutečně partnery pro těsnou spolupráci s lékaři, jejichž péče je zaměřená na patologie a rizikové stavy v těhotenství, při porodu a v šestinedělí. Porodní asistentka musí umět tyto stavy včas rozpoznat a předat ženu do lékařské péče.

www.orgasmicbirth.com

www.normalniporod.cz

1.     Psychika ženy v závislosti na reprodukčním cyklu (menstruace, těhotenství, porod a šestinedělí, klimakterium), psychologická specifika v ženském lékařství

2.     Vývojová psychologie – teorie vývoje (Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociálního vývoje), vývoj k ženství a mužství, socializace jedince

3.     Prenatální psychologie (vývoj smyslových orgánů, chování, učení) prenatální komunikace, dítě předčasně narozené

4.     Psychologie novorozence (rozvoj smyslového vnímání, myšlení, motorika, prosociální chování),  dítě s VVV, vývojoví psychologové

5.     Psychologie dětství, puberta, adolescence (tělesný a psychický, emoční vývoj, vývoj myšlení, socializace)

6.     Psychologie dospělosti  ( rozvoj emočních a sociálních vztahů, sexualita, krize)

7.     Psychologie stáří (involuční změny tělesné a psychické, vnímání, myšlení, sociální vztahy, problémy současnosti)

8.     Psychologie těhotenství (psychické a sociální změny, sociální opora ženy v těhotenství, sexualita v těhotenství, nepříznivé psychosociální faktory ovlivňující průběh těhotenství a plod)

9.     Psychologické aspekty interrupce a potratu, emoční poruchy v těhotenství, psychosomatická onemocnění v těhotenství

10. Předporodní psychoprofylaktická příprava, historie, současnost, partner u porodu, podpora rodičky, dula

11. Psychologie bolesti, psychosociální faktory ovlivňující bolest, bolest při porodu, psycholog.metody ovlivňování bolesti, emoční krize při porodu

12. Porod jako NŽS – obranné mechanismy, adaptivní a neadaptivní chování, psychologický přístup k rodící ženě, komunikace s klientkou, porod mrtvého plodu, práce s rodinou

13. Psychologie šestinedělí (psychika ženy, změny v sociálním okolí, sociální opora, rodičovské chování, interakce M-D a její poruchy, sexualita v šestinedělí, psychické poruchy po porodu, dg., léčba)

14. Sexualita v životních obdobích ženy, sexuální cyklus ženy a muže, sexuální dysfunkce u žen, problematika znásilnění a sexuálního zneužívání, posttraumatická stresová porucha.

15. Osobnost porodní asistentky, syndrom pomahače, syndrom vyhoření, profesionální deformace a adaptace, psychohygiena, psychologie zdravotnického prostředí

16. Psychosomatická medicína, historie a současnost, definování oboru, hledání souvislostí, rozhovor s klientkou, psychosomatická onemocnění v konzervativní gynekologii (poruchy menstruačního cyklu, pelipathia, pruritus vulvae, urogynekologické potíže)

17. Problematika reprodukční medicíny, kontracepce a psychika, sterilizace, sterilita a psychosomatická péče, sterilita a partnerství, sexualita

18. Psychologie gynekologicky nemocných žen, strach, úzkost, specifika v operativní gynekologii (psychická příprava na operaci, pooperační péče), psychoterapie v práci sestry

19. Psychoonkologie, práce s onkologicky nemocnými pacientkami, fáze truchlení, umírání, smrt, rozhovor s vážně nemocným, práce s rodinou

20. Nemoc jako NŽS, obranné mechanismy,osobnost klienta, komunikace s problematickým klientem,  autoplastický obraz nemoci, poměr pacienta k nemoci, 5 dimenzí laických představ o nemoci, hospitalismus, práce v multidisciplinárním týmu, budování vztahu mezi zdravotníkem a nemocným